Devět měsíců na blogu. A konec. Zpátky do MF DNES

Měl jsem tu tři týdny pauzu. Věděl jsem, co mám napsat, ale nevěděl jsem jak. Bavilo mě to tady a nevěděl jsem, jak říct sbohem. A jestli vlastně mám říct sbohem.

Na tréninku překážek s Petrem Svobodou.

Je teprve září, ale už teď vím, že tenhle rok jen tak něco nepřekoná.

Leden: "Chtěla bych, abys tu skončil." Pak nějaké důvody. Výpověď. Prý nová éra. Já naštvaný, ukřivděný, ale co. Láska někdy může skončit, ať si jde za jiným. Díky těm kopačkám jsem aspoň trochu víc cvičil, učil se, cestoval. Viděl jsem olympiádu, safari a zapálil si první joint. (Promiň, mami.) Dostal jsem stovky mailů a u některých jsem tahal kapesník. Jsem cíťa - a co. Vypravil jsem maminku do Florencie a (promiň, mami, podruhé) jednou určitě napíšu, co se jí tam stalo. Jen už to nebude tady...

Poslední tři měsíce jsem strávil v České televizi. Byl jsem u toho, jak vznikají Události, a už proti nim neřeknu křivé slovo. Poznal jsem, že Česká televize je nejsnadnější terč na kritiku. A druhý nejsnadnější jsou noviny, které vlastní Babiš. Z těch jsem v lednu odešel a tam se teď vracím. Je mi smutno, protože mi v televizi bylo dobře. Bude mi chybět ta židle na zpravodajském velíně hned vedle Michala Kubala. (Díky, Michale.) Budou mi chybět monology Jakuba Železného na všechna témata světa. (Díky, Jakube.)

Ale těším se zpátky. Na kolegy v magazínu. Na šustění papíru, když tím magazínem člověk listuje. A snad na dobré články, které v tom magazínu budou. Včera jsme byli s kolegy na pivu a snad jsme jich pár vymysleli. A za každý tip budu rád i od vás.

Televizi úplně neopustím. Dneska jsem točil 13. komnatu s atletem Petrem Svobodou, který málem přišel o nohu. A jeho maminka upekla úžasnou bábovku.

Závěr bude asi trochu patetický. Píšu ho večer, tak si ho radši ráno přečtu znova. Dnes je to v 8.45 naposledy. Nemyslím tím úplně naposledy, ale teď sem budu psát, když budu mít něco na srdci. Třeba o Berdychovi a Davis Cupu. Nebo polévání vodou. A teď ta patetická část: díky všem, co mi letos psali a co se mnou přešli ze čtvrteční strany 3 sem na blog. Budu rád, když se k té straně 3 vrátíte. Já se tam vracím. Od 2. října.