Moc hezká vzpomínka na babičky (a co dědečkové?). Já jsem to štěstí neměla, oba rodiče byli sirotci. Všem kamarádům jsem tiše záviděla, když mluvili o svých zážitcích s prarodiči.  Rodiče se nám to snažili všemožně vynahradit a můj táta byl opravdu dokonalý vypravěč pohádek. Uměl jich spoustu, ale my s bráchou jsme stejně nejraději poslouchali vyprávění z jeho dětství, které prožil v Šumavské vesničce. Docela bych si dala repete, jen kdyby to šlo...Díky za Vaše vzpomínání !

Diky, pane Moravce, ze jste do temat pridal i babicky! Karma leti!

Na babičky je pěkné vzpomínat. 

Krásný... já už ve středu odpoledne nakukuju, jestli jste vše nesepsal a nevyvěsil svůj příspěvek dříve :-)!

Nějaký dámský klub ?No závidím,sympaťáku

A pak takové babičky dejte do domova důchodců.....to nelze.

Také jsem měla tu nejzlatější babičku....

 také srdeční záležitost.

I babičky jsou prostě babičky.Škoda,že můžeme už jen vzpomínat

Martine, vždy ve čtvrtek se těším na ty Vaše člověčinou protkané blogy. Moc pěkné. A ať se daří. Dík.

  "člověčinou protkané blogy"  líp to snad ani napsat nejde