Látkové kapesníky. Co dál si do života neseme od rodičů?

Když v něčem žijete dvacet let a je vám to nápadně i nenápadně vtloukáno do hlavy, těžko si zvykáte na změnu. Třeba když vám někdo začne do komínku skládat trička jinak než maminka...

Je to už patnáct let, co jsem se odstěhoval od rodičů. Ale dodnes, když vycházím z bytu a předkloním se, abych si zavázal boty, slyším za sebou ten hlas: "Zase máš holá záda, nastydneš." A i když za mnou nikdo už těch patnáct let nestojí, stáhnu si triko dolů. Protože by se ten hlas o pár dní později, tentokrát už nad postelí, ozval znova: "Já ti to říkala."

Nejsou to ale jen rady, co si od rodičů neseme do života. (Pořád nemůžu věřit, před čím jednoho mého kamaráda rodiče varovali, když bude masturbovat.) Jsou to i činy.

Kdysi jsem měl paní na úklid, Olgu. Žehlila výborně, ale trička pak skládala na třetiny, čímž mě úplně vykolejila. Byl jsem z toho tak nervózní, že jsem je poprvé jedno po druhém vzal a přeskládal na poloviny. Příště jsem jí to řekl: "Víte, já jsem tak zvyklý od maminky." Byla to paní trochu od rány, chytla se za hlavu, odpověděla, jestli mi náhodou maminka taky utírala zadek, a už přišla jen dvakrát.

Nebo jsem o hodně déle než všichni kamarádi používal látkové kapesníky - taky zvyk z domova. Měl jsem je pěkně vyžehlené v komínku, rozdělené na malé a velké. Na veřejnosti jsem ovšem takový kapesník používal opatrně, ne jako ti, co ho vytáhnou tak, že vidíte, co do něj nasmrkali týden nazpět. Teď už ho mám jen na sport.

Další deformace si nesu od tatínka. Vzpomenu si na něj vždycky, když někdo krájí nožem na porcelánovém talíři. To mohl vyletět z kůže. Nebo když někdo vylévá zbylou vařicí vodu do dřezu. "Pusť k tomu vždycky studenou, jinak zničíš trubky," vtloukal mi do hlavy.

Stejně tak to se mnou šije, když někdo permanentně nechává v zásuvce šňůru od rychlovarné konvice. Nebo puštěnou pračku, než odejde do práce. Jednou jsem takovou konvici na návštěvě nenápadně ze zásuvky vytáhl - až jsem si připadal jako ti blázni, co u cizích lidí rovnají křivé obrazy nebo posunuté prostírání na stolech.

Teď už se jako blázen chovám jen doma. Vlastně ne blázen. Jako syn svých úžasných rodičů.