Ze školky jsem pravidelně utíkala, už kvůli polednímu spánku a nejvíc se mě uchoval v paměti odporný čaj s mlékem v plastových hrníčcích a povinná lžíce rybího tuku   Jinak jsem nebyla na jídlo vybíravá, spíš naopak.

A dusivá hrachová kaše (žlutá).

Přepůlený kubánský pomeranč, kaše (bram., hrachová, čočka) pro mě nepoživatelné pro "louži", kterou byly vydatně omaštěné, mléčná polévka se sterilovanou červenou paprikou.

Asi dršťková polévka a plíčky.

Budu asi za podivína, ale mně ve školní jídelně chutnalo. Byl jsem bezedný a při pátém nášupu si ze mně kuchařky dělaly vždycky srandu, že bych měl platit aspoň trojnásobek.

Taky jsem jedla většinou všechno :-). Krom tlustýho masa. A někdy jsem nebyla nadšená z hnědý vomáčky, která byla tři dny po sobě s jinou přílohou.

Jednou bylo kuře, učitelky klasicky vracely žáky od okýnka na vyhazování zbytků (ještě to ober, nechals tam hodně masa) a postihlo to i největší "eso" celé základky. Pavel to zkoušel asi 3x a už byl krapet zoufalej. Tak si řekl, že když sníst, tak "sníst" a kosti od kuřete si trošku neprozíravě nacpal do kapsy. Došel k okýnku a učitelka pojala podezření. "Pavle, kde máš kosti"? Skenovala ho od hlavy k patě a všimla si, že Pavel má nějak napěchovanou a lehce promaštěnou kapsu. V celé jídelně sklidil veliký aplaus.

Co jsem do sebe nikdy nenasoukala, byla kmínová a špenátová polévka. Jinak jsem měla výhodu, že jsem masožravá, tak jsme vždy v jídelně s ostatními čenžovali - já za tebe sním maso, ty za mne přílohu. Jen si pamatuji, že jsem maso, které bylo v ÚHO, od omáčky vždy pečlivě čistila.

Na co ale nikdy nezapomenu, je zápach školní jídelny - smrad plastových táců omývaných páchnoucím hadříkem. Pro ten smrad jsem pak už na střední na obědy nechodila a jako učitelka jsem si nosila jídlo domů. Dlouho měl můj žaludek problém zvládnout i dozor v jídelně. 

Ano, ta "vůně", šířící se již v chodbě před jídelnou, byla děsivá. Ve škole jsem chodila jen chvíli (matka byla doma), ale to samé se opakovalo se závodní jídelnou v práci. Tu jsem též nenavštěvovala.:-)

Drožďová pomazánka, mlíková polívka, lečo...

UHO forever :))

Já nemám zážitek z jídelny,tam jsem chodila na vlastní přání(abych nebyla "jiná")jen týden a pak mě to přešlo(máma byla doma,takže nebyl důvod tam chodit),jíst se to  fakt nedalo,ale zážitek mám ze školy v přírodě,tak 4.třída,fakt už nevím,ale byla jsem malá.Od mala mi strašně smrděly tavěňáky,nevzala jsem je do pusy,nicméně tam jsme ho měli k večeři.Chleba jsem snědla,sýr nechala,učitelka si stoupla nade mě a musela jsem ho dát do pusy,vpodstatě mi ten kus oloupala ze staniolu a narvala do krku.Jak to asi dopadlo?Poblila jsem učitelce nohy a půl jídelny...............

Sami jsme teda na základce řešili úplně jiný věci, než nějakou zobku ve školní jídelně. Sbírky známek, odznaků či nálepek, a hlavně sport, včetně pák u jídelních stolů, možná i proto jsme vždy zbodli vše, co jsme na talíř dostali.

Nosné téma. Pamatuji pokusy kuchařek o italskou kuchyni po česku...to bylo dílo. My nesměli vynášet třeba pokrájené kubánské pomeranče, protože pak okolo školní jídelny bylo plno slupek...ale v rukávu se proneslo skoro vše, co bylo pevné a nedělalo to fleky.

a ti chytřejší z nás, nosili pracovní zástěry nebo pláště (i na základce) a v kapse měli ilegitovej pytlík a do něj narvali ty nepoživatelný věci.....kapsy nám neprohlíželi....